10/15/2014

I'm such a bitch w/ fat ass!


Dneska to dopadlo katastrofálně -.- Celej den se držím a pak mě kámoška přinutí jít do mekáče a doma do mě máma ještě narve večeři, protože mi nevěří, že jsem jedla :(
Dnešek byl na nic a ještě teď je mi špatně ze všeho toho jídla, ale zejtra už půjdu cvičit na dvě a půl hodiny, takže všechen ten hnus z dneška vycvičim :) Strašně mě to dneska štve, ale už s tím nic neudělám. Zvracet jít nemůžu (ikdyž by stačilo se jenom předklonit a otevřít pusu - přijde mi, že mám to jídlo i v krku jak jsem narvaná) -.- a na cvičení nemám vůbec energii.
Ještě před tím než jsem se tak strašně přejedla, mi bylo taky špatně, ale z hladu. Je to pořád lepší než tohle. Zítřek musí být úžasný, protože jdu v pátek k doktorce a jestli tam nebude 60 kg, tak si asi vystřelim mozek z hlavy -.-








Effy

4 comments:

  1. taky mi to včera nevyšlo podle mých představ :/ mrzí mě, že ti máma nevěřila

    ReplyDelete
  2. Ahoj Effy. Jmenuju se Hanka a v tvém věku jsem byla jako ty. Až jednou to překročilo všechny meze. Měla jsem tehdy 179 cm a 37kg (37!!!) . Ne že by si toho má matka nevšímala, neměla možnost. Byla jsem na intru a domů jsem jezdila jednou za pár týdnů. A bylo mi 17. Měla jsem před sebou prohlídku u dětského lékaře. Vypila jsem hodně vody, nasypala si do kapes kameny a šla jsem. Celou dobu jsem se usmívala, vykládala jsem, jak jsem se svím tělem hrozně spokojena a blblabla.... A při odchodu jsem skolabovala. Probrala jsem se v nemocnici, kde jsem na kapaçkách strávila několik měsíců. Pak další měsíce na LPPP... Jak říkám byla jsem jako ty. Myslela jsem si, že to tak daleko zajít nenechám. Dokonce i tehdy, kdy už jsem měla BMI pod 15 body.
    Ale co, vrátila jsem se do školy, udělala vysokou...Dnes je mi 23. Mám milujícího manžela, smlouvu s modelingovou agenturou a procházím se po molech ve Francii ;).
    Měla jsem kolegyni. Vypadala asi jako ta z té první fotky v tomto článku. Před několika dny se SCHVÁLNĚ předávkovala heroinem. Svěřila se mi, že by chtěla z toho začarovaného kruhu hladovění-přejídání-zvracení a řezání se uniknout. Ale ona nemohla. Už to nešlo. Díky její nemoci se u ní totiž rozvinula lehká schyzofrenie. Já jí prosila ať jde do nemocnice ale Scarlett (tak říkala té proradné nemoci) jí to nedovolila, jak psala ve svém dopise na rozloučenou. Zítra jdu na její pohřeb a my, kteří jsme jí znaly trpíme. Prosím zvaš to. Vtip je v tom, vynechat pokud možná vepřové a červené maso, nejíst bílé pečivo a jíst pravidelně pětkrát denně. Chutný zdravý tip na oběd je třeba kuřecí salát. Ale neboj se. I já občas, když jsem smutná zajdu pro radu ke kostce čokolády :) Dávej si pozor, má to i následky. Já třeba už nikdy nemůžu mít děti. Nechci vás holky děsit. Ale takový svět anorexie prostě je. Žádná žlutá, svěží zelená nebo oranžová. Jenom šedá, hnusná zelená a černá nezapomeňte na to!

    ReplyDelete
  3. Ahoj nespřátelíš? :) Ož asi po 150. začínám hubnout, doufám, že se to tentokrát povede..:)

    ReplyDelete
  4. Neboj .. vše se v dobré obrátí ;) jenom musíš věřit..že na to prostě máš!! To mám taky tak doma.. ještě, že mám výmluvy .. doma řeknu jedla jsem ve škole, ve škole..jedla jsem doma :D

    ReplyDelete